Moje cesta k významné zeleni – část 1. (Tloušťka a gauč)

Slovo bulvár prý pochází z francouzského slova „boulevard“, které označuje širokou ulici, třídu s významnou zelení. Na ní dle Wikipedie prodávali kameloti v 19. století první noviny dělníkům po cestě do práce. V českých zemích byl bulvární tisk označován jako šestákový nebo krejcarový, v USA pennypress, v Německu Groschenpresse.

Do bulvárního světa jsem jako redaktorka/reportérka vstoupila dne 14.12. 2009. Předtím jsem byla po hromadném vyhazovu z dnes již neexistující televize Z1 tři dlouhé měsíce bez práce. První...

více →


Moje cesta k významné zeleni – část 2. (Dušičky a fastfood)

V říjnu 2009 už mi začalo mírně téct do bot. Pomalu jsem se rozhodla začít rozesílat životopisy s tím, že si teda „teď najdu nejpozději do dvou týdnů nějakou tu práci“. Hlásila jsem se opět a zase na práce asistentek, recepčních, prodavaček a tak. Jenže ono to nešlo – prostě na mě „sral pes“. Peníze z odstupného rapidně ubývaly, vlastně už téměř žádné nebyly, ale přesto euforie z života stále přetrvávala, protože jsem měla neomezené volno, neomezený přísun neobjeveností a taky jsme spolu s mým tehdejším klukem...

více →


Moje cesta k významné zeleni – část 3. (Ochutnávky chlastu a nástup do řeznictví)

Občas jsme v té době s tehdejším chlapcem chodili na placené ochutnávky kafe nebo alkoholu, ale z toho bylo tak pětikilo za večer, a to ještě k tomu jen jednou za čas. I tak to bylo příjemné, protože člověk se mírně opil, dostal za to zaplaceno a ještě měl ze sebe dobrý pocit, že se i v takové těžké době o sebe dokáže postarat a zajistit si alespoň nějaké finanční prostředky.

A tak dni plynuly a jednou koncem listopadu jsem se vracela od mámy z Mohelnice s půjčenou tisícovkou v kapse a sněžilo a já táhla přes Prahu...

více →


Moje cesta k významné zeleni – část 4. (Dlouhý svetr, holínky a zázrak)

Pozice prodavačka/řeznice volná stále ještě byla a hlavní paní řeznice mi řekla, ať přijdu další den v půl šesté ráno na zkoušku a především ať si vezmu dlouhý teplý svetr a holínky, protože mají pořád otevřený dveře do ulice v rámci „vstřícnosti vůči zákazníkům“. Tak jsem řekla, že teda jo a začala jsem si říkat, jakého dlouhého svetru z mé tehdy skromné garderóby mi bude nejmíň líto. A taky jsem si uvědomila, že nemám holínky…

Dorazila jsem i s kufrem na byt a bylo mi nanic. Nanic mi bylo i několik dalších hodin...

více →


Moje cesta k významné zeleni – část 5. (Náhlé zrušení první řeznické šichty)

Honza totiž věděl, že jsem už nějaký ten pátek bez práce, ovšem že stále tíhnu k živému zájmu o mediální svět. A jelikož se z náhlého popudu rozhodl to se mnou zkusit, dorazila mi od něj v předvečer nástupu mé první řeznické šichty sms s nabídkou práce redaktorky Super.cz.

Přemýšlení nad volbou, zda řeznice či bulvární redaktorka mi nezabralo zas tak moc času. Přece jen jsem chtěla i nadále chtěla pracovat v tom „mediálním oboru“, i když už jsem se té naděje za tři měsíce bez práce téměř vzdala. Slovo dalo slovo...

více →


Olga Path